Úvodní stránka Zvyšování produktivity Služby podnikům Hledáte místo? Historie Reference Top 100 Ručení
Proč Catro? Výzkum spokojenosti zákazníků Sjednejte si schůzku Související články Reference Kontaktní adresa

Související články

Martin Vosecký, majitel firmy Catro, podnikové a personální poradenství v rozhovoru pro Hospodářské noviny (Karolina Švidrnochová) na téma: Firmy bez silné vize nepřežijí

Celý článek naleznete - ZDE.

 

Ve čtvrtek 12. března se uskutečnil on-line rozhovor s Martinem Voseckým na témata:

Co se děje ve firmách v době krize? Proč je důležité rychle provést změny a jaké?

Rozhovor naleznete - ZDE.

 

Seriál NEBOJTE SE KRIZE - Mladá fronta Dnes:

 

Klienti zřejmě nebudou mít na zaplacení - 11.2.2009

 

Advokátky Zdeňky Beranové se krize zatím nedotkla. Spíš naopak. „Přibylo mi práce. Jednak zastupování ex offo, a taky chodí více lidí, kteří potřebují poradit, když je zaměstnavatel vyhazuje nebo jim chce dát jen 60 procent mzdy,“ vypráví dvaačtyřicetiletá právnička, která má v Praze vlastní malou advokátní kancelář.
Zdeňka Beranová žije v rodinném domku ve Strašnicích, je rozvedená a její patnáctiletý syn studuje osmileté gymnázium. Ačkoli se na její práci finanční krize prozatím neprojevila, budoucnost nevidí příliš optimisticky. „Za dva měsíce může vše vypadat jinak. Klienti mi už nemusí zadat práci,“ říká Beranová.
Přestože nemá vyhraněnou specializaci a právní pomoc poskytuje jak v obchodním, občanském, tak trestním právu, přiznává, že ji živí zejména obchodní právo. A právě obchodní právníky krize podle Beranové postihne nejvíce. „Podniky se už nehrnou do nejrůznějších fúzí a akvizic a velké advokátní kanceláře zaměřené na obchodní právo už začaly propouštět,“ uvádí Beranová.
Pravděpodobné podle ní je, že o práci přijdou také podnikoví právníci, protože se firmám vyplatí najmout je externě. Se štědrými měsíčními paušály od velkých podniků se budou muset rozloučit i advokátní kanceláře.
Bude na zaplacení?
Ve své advokátní praxi vidí Beranová následující riziko: i když jí přibývají klienti, kteří chtějí pracovněprávní rady, pokud přijdou o práci definitivně, nebudou mít čím zaplatit. „Na druhou stranu mi přibývá sporů, v nichž funguji jako rozhodce. Lidé se teď čím dál tím víc spokojí i s polovinou pohledávky, proto se snaží spor řešit dohodou, místo aby ho dávali k soudu. Pracuji také jako insolvenční správce a učím na soukromé škole,“ popisuje advokátka své další aktivity, které by ji mohly živit, kdyby klienti vyžadující obchodní rady už o její služby neměli zájem.
Změnila bych zaměření A přemýšlela Zdeňka Beranová už o tom, co by dělala, kdyby na ni krize dolehla tak, že by musela s prací soukromé advokátky úplně skončit? „Bylo by to těžké. Jsem advokátkou na volné noze už 15 let. Ale kdyby nebylo zbytí, snažila bych se najít něco u policie. Tam pořád shánějí lidi, kteří umějí trestní právo, nebo bych začala víc učit,“ přemýšlí nahlas o nouzových řešeních pražská advokátka. Prioritou by pro ni bylo, aby zajistila kvalitní vzdělání svému synovi. „Sama bych se uskromnila, jako první by zřejmě šlo pryč auto,“ rýsuje si paní Zdeňka možné krizové scénáře.
Podle Martina Voseckého z personální agentury CATROmá Zdeňka Beranová ideální podmínky pro dnešní dobu. Nemá zaměstnance, nemá velké náklady, lidé ji potřebují. Orientuje se dostatečně v celém „velkém“ právu, takže potenciální pokles poptávky v oblasti obchodního práva jí jistě může nahradit právo občanské. To možná bude potřeba, až se ti kdysi úspěšní podnikatelé začnou hádat a rozvádět.
„Věřím, že v době krize mají malí a dobří více šancí než velcí a drazí. Paní Beranová má navíc výhodu v tom, že toho spoustu umí, je přizpůsobivá čili adaptabilní,“ dodává Martin Vosecký.

 

S nižším platem bych se vzdala komfortu  - 16.2.2009

 

Vendula Řezáčová učí na vysoké škole, konkrétně na katedře sociologie Fakulty sociálních věd UK, kde je odbornou asistentkou. Na této škole studovala a nyní tam dokončuje doktorská studia. Protože jejím zájmem a předmětem studia byla antropologie, odjela v roce 2004 na výzkum domorodého obyvatelstva, konkrétně etnické skupiny Vendů, do Jižní Afriky.
Vendula Řezáčová si myslí, že momentálně panující finanční krize dále zvýrazní nerovnosti, které ve společnosti a ekonomice existují. Tipuje, že hrozba ztráty práce se dotkne nejvíce zaměstnanců s nízkou odbornou kvalifikací. Navíc tam hrozí ostrá konkurence, protože poptávka po práci převyšuje nabídku.
Co by se mohlo této vědecké pracovnice dotknout nejvíce? Soudí, že mezi postižené budou patřit také neziskové organizace, kulturní a vzdělávací instituce. To se týká i oblasti, kde pracuje. Trochu skepticky říká: „Krize se málo dotkne finančně zabezpečených lidí, za vítěze se zřejmě budou považovat finanční a majetkoví spekulanti, kteří využijí poklesu cen a nuceného prodeje majetku.“ Platy jsou už tak dost nízké, ale uskrovnila bych se A co kdyby došlo na snižování mezd na škole, kde působí? „Akademické platy nejsou ani v současnosti příliš vysoké, ale v případě jejich snižování v důsledku krize jsem ochotna vzdát se komfortu -cestování, nového oblečení, dražších potravin a podobně. A kdyby nájem bytu překročil moje finanční možnosti, spokojila bych se i s bytem s méně výhodnou polohou.“ Zdá se, že má jakýsi „plán B“ i pro tu nejhorší variantu. „V případě úplné ztráty zaměstnání bych přijala pracovní nabídku v jiném oboru, například tlumočnictví a překladatelství, ve kterém už teď stejně příležitostně působím. Jsem také ochotna opustit obor - specializaci sociální antropologie,“ říká.
To však neznamená, že by se svého oboru vzdala úplně, protože jí na něm osobně záleží. Chtěla by se mu v takovém případě věnovat soukromě. „Pochybuji o tom, že by přišla nějaká nabídka ze zahraničí. Když je krize, budou i možnosti práce v cizině omezené. Pokud bych však přišla o práci a taková nabídka se vyskytla, tak bych ji přijala. Dala bych samozřejmě přednost tomu, abych se mohla uplatnit tam, kde bych alespoň částečně využila dosavadní kvalifikaci,“ uzavírá Vendula Řezáčová.
Co po škole?
Tlumočnictví a překlady Personální poradce Martin Vosecký ze společnosti CATRO říká, že paní Řezáčová by se měla rozhodnout, co bude dělat, až dostuduje. Bude chtít zůstat na škole jako asistentka? Bude ji to bavit? „Měla by se nad tím zamyslet. Netuším, jak je její kvalifikace přitažlivá pro dnešní zaměstnavatele, zatím jsem se nesetkal s tím, že by někdo hledal sociálního antropologa, avšak všechno je možné,“ zamýšlí se.
Myšlenka pracovat na volné noze podle něj není špatná. „Záleží však na tom, jestli má na tlumočení a překlady náturu. Každopádně se bude muset rozhodnout už teď, protože dříve nebo později její pobyt na katedře skončí. Ale zdá se, že je velmi adaptabilní, tak zcela jistě bude mít spoustu možností,“ dodává. 

 

Věřím, že teď se bude více chodit do divadla - 17.2.2009

 

Na kolébku zábavního divadla, americkou Broadway, prý již doléhají těžké časy. Investoři zchudli, a tak začínají mít potíže i divadelní producenti. Navíc: když přijdou hubená léta, v první řadě prý lidé začnou šetřit na kultuře.
Michal Kocourek, majitel tří pražských soukromých scén, si to však nemyslí. „Historické zkušenosti nejen světových producentských domů mě opravňují s tím nesouhlasit. Větší krize společnost vždy spíše slučuje, víc se chodí do hospod a za zábavou. Lidé si odříkají dlouhodobější a vyšší investice, jako je nákup auta či drahá dovolená, amísto nich si dopřejí drobné radosti, třeba návštěvu divadla,“ oponuje Michal Kocourek.
To potvrzuje i personální poradce Martin Vosecký: „Historie showbyznysu nás učí, že v dobách krize se daří komerci, či snad dokonce kýči, protože lidé obklopeni zmarem potřebují vidět hezké věci.“ Návštěvnost nepoklesla Na tři scény - Divadlo Kalich, Palace a Divadlo v Rytířské - zatím známky krize nedorazily. „O krizi se mluví už dlouho, podzim a začátek zimy nás zatím nijak nezaskočil, pokles návštěvnosti jsme nepocítili,“ říká ředitel. Přesto má pro případ hubených měsíců připravený plán, o jehož podrobnostech však nechce příliš mluvit: nerad by dával návod konkurenci.
V divadelní branži jsou podle něj poklesy návštěvnosti a zisků zcela normální. „Zatím nejhorším obdobím pro nás byly povodně v roce 2002, na takovou situaci se nemůžete připravit dopředu,“ říká.
Další zmožností, jak odvrátit nepříznivé důsledky ekonomické recese, je podle Kocourka volba vhodného repertoáru. Divadlo Kalich uvádí muzikálová i činoherní představení, hostí také koncerty, například Hany Hegerové či 4TETu. Žánrová pestrost umožňuje operativně nasadit tituly, o které má divák zrovna větší zájem. „Rozhodně nehodlám sahat na ceny vstupenek,“ ujišťuje ředitel.
Méně obchodních partnerů I při největším optimismu Michal Kocourek přece jen obavy pociťuje: například ze ztráty obchodních partnerů, kteří jsou pro chod soukromého divadla klíčoví. „O partnery se bojím. Naštěstí jde o dlouhodobé formy spolupráce, takže doufám, že vydrží, protože jsme spolu již leccos překonali,“ věří Kocourek.
Právě otázku partnerů považuje za nejrizikovější i Martin Vosecký. „Jejich nevhodná struktura může rozhodit jeho výnosy i cash-flow. I jeho partneři mohou pocítit krizi a redukovat náklady, vždyť všichni víme, že ty ,propagační‘ jdou často první,“ říká. Proto je třeba se na takové dopady připravit.
A jak by se divadelní podnikatel omezil, kdyby bylo nejhůř? „Neumím si představit, že bych dával výpovědi. Kalich nemá stálý soubor, ale v administrativních a technických složkách pracuje dvanáct lidí, většina z nich jsou s námi od úplného začátku. To je úplné minimum zaměstnanců, to už bych musel opravdu všechno dělat sám. Věřím, že bychom situaci vyřešili formou nějaké dohody, že bychom se na pár měsíců uskrovnili. Svůj osobní životní standard nepovažuje Michal Kocourek za závratný, ani tam není moc co „škrtat“. 

 

Jíst se bude pořád, zemědělci se nemusí bát  - 21.2.2009

 

Biofarmář Josef Sklenář soukromě hospodaří v Jihlavě Sasově na 500 hektarech pozemků. Na jeho farmě žije tisíc prasat, 300 kusů skotu, 30 koní, 30 ovcí, dvě kozy a jeden kozel. Jeho biofarma, ač zevně nenápadná, patří pro své průkopnictví v oboru k nejznámějším v Česku. Dává práci jedenácti lidem, její roční obrat je 25 milionů korun.
Jak vzdorovat krizi? Sklenář věří, že zná jednoduchý recept, vycházející z motta „globálně myslet, regionálně žít“. Co to znamená v praxi? „Převážnou většinu potravin, co tady vyprodukujeme, tak v regionu i prodáme. A protože jíst se bude vždycky, myslím si, že se krize zemědělců tolik týkat nebude - ostatně jsme za minulých patnáct let už prožili tolik krizí, kdy od nás například někdo nechtěl kupovat jednou mléko, podruhé zase vepřové, že jsme vytrénovanější než jiné resorty,“ míní osmatřicetiletý Sklenář.
Biouherák má vysoké ocenění Hlavním produktem Sklenářovy farmy je maso, vyrábí například biouherák - výrobek, který jeho farmu před pěti lety proslavil: dostal ocenění za tuzemskou biopotravinu roku 2004. Většina masa a výrobků z něj je prodána v tuzemsku, nepatrná část jde na export. Podobně zde vyrábějí biohovězí a ve spolupráci s mrazírnami z nedaleké Brtnice také biobrambory a výrobky z nich.
Sklenář nechce, aby jeho farma byla závislá na jiných. Soběstačnost zkouší například v experimentální výrobě paliva pro traktory lisováním konopného oleje či výrobou vlastního krmiva. Farmář říká, že preventivně podřídit chod farmy taktovce krize v praxi není příliš možné. „Nemůžu říct kravám: promiňte, je krize, nedám vám nažrat... Stejně tak musím na jaře osít pole a do traktorů nalít naftu. A reagovat na krizi zlevňováním párků tím, že budeme přidávat ještě více kuřecího separátu, nebo tím, že bychom do šunky vmasírovávali více technologické vody, aby byla levnější? Tomu se nikdy nechceme podbízet,“ říká Sklenář.
Finanční rezervy nemá. „Podnikám od roku 1991 a rezervy nebyly nikdy. Zemědělec, když má peníze navíc, tak za ně většinou něco pořídí, třeba sklad krmiv,“ říká Sklenář. Jeho farma v těchto dnech výhodně nakupuje bioobilí.
Je třeba vytvořit rezervy Personální poradce Martin Vosecký soudí, že pan Sklenář by si měl dát pozor na rozdělení portfolia odběratelů. „Má-li jich pár skutečně velikých, co se stane pak, když jejich zákazníci u nich přestanou výrobky nakupovat a odběratelé mu vypovědí smlouvu?“ ptá se.
Podle Voseckého je také zajímavé pozorovat jeho snahu o maximální soběstačnost, například s palivem. „Na první pohled se však zdá, že nějak,nejde s dobou‘. Vždyť firmy se dnes snaží maximální množstv,neklíčových‘ aktivit vymístnit outsorcingem - tak, aby se mohly ještě více soustředit na své klíčové produkty,“ dodává.
Problém vidí i v nedostatku finančních rezerv. „Z čeho bude krmit zvířata, čím bude platit lidi, když nebude poptávka? Ta jeho farma, jakkoli soběstačná a moudře vedená, přece není perpetum mobile, odněkud tam musí přijít další energie, čili peníze. Nějaký krizový plán by tedy jistě byl namístě,“ uzavírá.

 

Odešel z Alcronu a shání úvěr na restauraci - 2.3.2009

 

Loni na jaře dal jeden z našich nejlepších kuchařů Jiří Štift po deseti letech výpověď v pětihvězdičkovém hotelu Alcron a se společníky se vrhl na podnikání. Na přelomu roku se měla jejich nejvýše položená restaurace v Česku – v pankráckém City Tower – otevírat.
„Momentálně není nejlepší datum otevřít si restauraci, ale celý projekt je už tak daleko, že ho nemůžeme stopnout,“ míní čtyřiatřicetiletý otec dvou dcer.
Rozjezd drahé restaurace stojí peníze a Štift a další spolumajitelé počítali s tím, že část peněz dostanou jako půjčku a leasing od peněžních ústavů. „Vzít si půjčku je teď problém, banky většinou vyhlásily stop stav a bojí se půjčovat peníze,“ říká šéfkuchař.
Jeho vysněný podnik tak neotevře ještě minimálně několik měsíců. „Každý den se mi to honí hlavou, ale nelituju toho, že jsem odešel. I když dnes bych v hotelu měl daleko pohodlnější zázemí,“ zamýšlí se. Teď žije z provozu jídelny v přízemí budovy.
Místo jatýrek vepřový bůček Když se mu podaří několika hvězdičkovou restauraci rozjet, věří, že se podnik zavede. Krize se podle něj o ty „fajnovější“ restaurace příliš neotře. „Podniky, které nejsou závislé na zahraničních hostech, ale mají početnou i domácí klientelu, příliš prodělávat nebudou. Bohatí lidé budou mít na to, zajít si do dobré restaurace na jídlo. Nejvíce postižená bude spíše střední kategorie restaurací, kam chodí většina lidí,“ myslí si Štift.
A co hosty čeká v době krize na jídelních lístcích? „Nemá cenu šetřit na kvalitě jídla, tím ty hosty nepřilákáte. Nicméně už se ustupuje od foie gras (kachní či husí játra – pozn. red.) nebo tun kaviáru, protože to nikdo nezaplatí. Vaří se sice z levnějšího masa – telecích líček nebo vepřového bůčku, ale daleko víc si s ním kuchař pohraje,“ přemítá Jiří Štift. Víc než kdy jindy teď bude podle něj záležet na kreativitě kuchaře, v kuchyni se začne více využívat sezonní zelenina a začne se šetřit surovinami.
A ještě něco dobrého krize přinese. „Hotelové restaurace už jsou hodně ‚zpovykané‘ – myslí si, že potřebují spoustu personálu, utrácejí hodně peněz zbytečně. Bude jen dobře, když se zamyslí nad tím, jestli se nedá ušetřit a provoz zvládnout s menším počtem lidí. Protože až krize pomine, tak restaurace, které přežijí, budou daleko silnější,“ domnívá se šéfkuchař Jiří Štift.
Nebude Pankrác daleko?
Martin Vosecký, poradce ze společnosti Catro, vidí největší problém v zajištění financí. Ten by mohl vést také ke konfliktům se společníky. „Stane-li se tak, jeho podnik bude v ohrožení,“ domnívá se.
Nebyl by si ani jistý tvrzením, že luxusní restaurace nebudou mít problém. „Laciná restaurace může jít od válu stejně jako drahá – automobilka Opel je na tom stejně špatně jako Hummer,“ říká.
Úskalím by také podle něj mohlo být umístění restaurace na Pankráci, tedy mimo centrum Prahy, a případně také potíže s personálem. „Skvělý kuchař neznamená automaticky skvělý podnikatel, tak jako skvělý herec se nemusí automaticky stát skvělým režisérem,“ uzavírá pesimisticky.